Dle teorie Cynefin definující míru složitosti problémů světa patří vývoj software do kategorie komplexních problémů. Pro ty je specifické, že něco nevíme a zároveň nevíme co. Přesto se zadavatelé na startovní čáře ocitají s pocitem, že mají jasnou představu o tom, co potřebují. V praxi to vypadá tak, že v průběhu dodávky naprostá většina z nich zjišťuje, že k řešení, které opravdu potřebují, nevedou požadavky definované v zadání projektu.

Když nevíme, co nevíme. Přesto se zadavatelé na startovní čáře ocitají s pocitem, že mají jasnou představu o tom, co potřebují.

Řada firem stále spoléhá na to, že jejich systémy fungují desítky let a raději do nich příliš nezasahují. A to navzdory tomu, že rychlý a spolehlivý chod dotyčných aplikací je zásadní pro fungování jejich byznysu. Opačný názor na to mají IT manažeři předních světových firem, pro které znamená modernizace stávajících systémů rychle návratnou investici, která se prakticky okamžitě projeví na větší efektivitě práce zaměstnanců, rychlejším růstu společnosti a ve finále i větší spokojenosti zákazníků.

V éře digitální transformace, kdy se potřeby zákazníků a uživatelů vyvíjejí rychleji než kdy jindy, je tradiční smlouva o dílo přežitkem, který firmy zpomaluje. Cestou ven je agilní kontrakt. Proč? Protože v současném světě je adaptabilita klíčem k úspěchu.

Každý, kdo se někdy podílel na softwarovém projektu, ví, že cesta od konceptu k dokončení může být plná nástrah. Jedním z hlavních viníků chaosu může být špatně definovaná struktura týmu a rozdělení odpovědností. Aby byl projekt úspěšný, musí mít každý člen týmu jasně definovanou roli a odpovědnosti. Pojďme se podívat na nepostradatelné role v realizačním týmu a jak přispívají ke hladkému průběhu a úspěchu projektu.

Aby byl projekt úspěšný, musí mít každý člen týmu jasně definovanou roli a odpovědnosti.

Co se ale stane, když klíčový člen týmu náhle vypadne? Chaos, zpoždění a nejistota jsou často na denním pořádku. Proto je potřeba řešit zastupitelnost rolí – možnost nahradit jednu osobu jinou s řízenou a předvídatelnou ztrátou kvality a efektivity – již od začátku projektu.

Dle teorie Cynefin definující míru složitosti problémů světa patří vývoj software do kategorie komplexních problémů. Pro ty je specifické, že něco nevíme a zároveň nevíme co. Přesto se zadavatelé na startovní čáře ocitají s pocitem, že mají jasnou představu o tom, co potřebují. V praxi to vypadá tak, že v průběhu dodávky naprostá většina z nich zjišťuje, že k řešení, které opravdu potřebují, nevedou požadavky definované v zadání projektu.

Klíčová dovednost zadavatelů vývoje: schopnost prioritizovat potřeby uživatelů vzhledem k byznysovým cílům softwarových projektů

To, o co jde při uzavření smlouvy v první řadě, jsou garance. Zadavatel chce konkrétní výsledek za určité peníze ve stanovém termínu a dodavatel se k tomu zavazuje. Garancí jsou vysoké penále, které si zadavatel chce nárokovat na dodavateli systému v momentu, kdy dodavatel neplní. To vede k netransparentnímu chování a tvorbě rezerv a prodražení projektu.

Legacy systémy v bankovním sektoru postupně končí a společnosti je nahrazují novými technologiemi, aby mohly efektivně rozvíjet své služby. Technologicko-konzultační společnost MoroSystems, která pomáhá předním českým i světovým firmám digitalizovat procesy a zavádět inovace, ilustruje tento trend svým nejnovějším projektem komplexní modernizace obchodního systému pro investiční společnost CYRRUS.

Firem, které by se s pojmem ESG ještě nesetkaly, na trhu rapidně ubývá. Environmentálně, sociálně a právně odpovědné chování se totiž stává standardem, který může mít zásadní dopad na podnikání a společnost jako celek. Výjimkou nejsou ani vývojářské týmy, ačkoli se o nich v těchto souvislostech příliš nemluví. Softwaroví hráči přitom mohou mít zásadní vliv na všechny tři jmenované oblasti. Jak lze tedy ovlivnit ESG z pohledu IT?