Začalo to tak nevinně, odeslal jsem CVčko..

Ano, začalo to vážně nevinně. Řekl jsem si – mají pěkné webovky, celkem přívětivě napsaný inzerát, to bude v pohodě, odešlu tam ten svůj sumář významných životních událostí a uvidíme. Posláno. Nestačil jsem skoroani vypnout a zapnout počítač a už sedím na pohovoru. Ten chlap přede mnou je celkem fajn, říkám si, mluví narovinu, na nic si nehraje, ví, co ode mě očekává, ale zároveň se nebrání na čemkoliv rozumném dohodnout, atmosféra je taky parádní. Cvak. A teď sedím v kanceláři a pracuju na projektech pro firmy jako je eBay a O2. A tak si říkám, že jsem měl vlastně celkem štěstí – pracuju na velkých projektech, ale nemusím kostnatět v korporaci.

Připravit, pozor, start

Začátek u nás je jako překážkový běh. Jediný rozdíl ale je, že na trati chybí překážky. Jen si to představ – první den u nás v práci. Tvůj „nadřízený“ – tohle u nás vlastně moc neletí –, lépe řečeno mentor, který – když zůstaneme u toho běhu – Ti pomůže zavázat tkaničky od treter, obléknout trikot a dostat Tě na start. Přesně tak jsem to měl i já.

Nestačím se divit, najednou je tu spousta nových věcí, lidí, všichni mi samozřejmě nabízejí týkání, žádné přehnané společenské konvence. Škoda, že jen ta jména mi zatím jdou jedním uchem tam a druhým ven, ale to se poddá. Zatím to vypadá, že jsem se vážně nespletl, noví kolegové jsou super.

Usedám za svoji výrobní mašinu, která je mimochodem výkonově velmi našlapaná. Je fajn, že mi nikdo neříká, na čem musím pracovat, takže si celé nastavení, včetně systému přizpůsobím pěkně k obrazu svému a začínám makat. Vlastně se seznamovat. Mám totiž připravený integrační plán na první měsíc, který je tu od toho, abych do firmy pěkně zapadl a zapracoval se a byl tu jako ryba ve vodě – prostě zjišťuji, jak to tady chodí. Není to nic složitého. Všechno na jednom místě, pěkně srovnané, takže když něco nevím, není problém to dohledat.

Automat bez elektřiny a pátek anglicky

Dvě věci mě ale zaujaly. Když za mnou v náš „pravidelný“ firemní obědový čas přijdou kluci z vedlejší kanceláře, mám pocit jako bych tu pracoval už minimálně rok. Odmítám s tím, že půjdu později, protože jsem se byl občerstvit v našem unikátním firemním automatu a při cestě zpět na místo jsem se zastavil u naší plně automatizovaně doplňované míse se ovocem, které se zde objevuje každý den čerstvé. Bude jednodušší, když se podívat na fotku, než abych ten náš vynález sáhodlouze popisoval:

Mám před sebou poslední den prvního týdne a když vcházím do kanceláře, ozve se mé osobě vstříc hlasité „Hey, how are you?“. Nojo, vlastně! Je pátek, a tak mi nezbývá nic jiného než přeladit do angličtiny, protože v pátek se u nás ve firmě prostě jinak nemluví. A tak odpovídám typicky po anglicku „Hey, I’m fine, but the weather’s not so good.“. V průběhu dne se pak strhla velká ping-pongová bitva, protože – a to mi určitě dáte za pravdu – sedět celý den v kuse před monitorem není úplně ta nejlepší zábava, jakou si člověk dokáže představit, a proto je třeba se taky na chvíli odreagovat. To tahle kvaziválka dokáže dokonale zajistit. A taky – čiště teoreticky – když jste trochu naštvaní na vaše kolegy, není lepšího způsobu, jak si to vyjasnit (samozřejmě je to vtip, ale jak se říká – na každém šprochu, pravdy trochu). No, to všechno tady můžete zažít.

Týden jsem si užil…

Pátek už je skoro za mnou. Znám své kolegy, vím, jak to ve firmě chodí, vím co se ode mě očekává. Pracuji na tom, abych byl v co nejkratší době co možná nejproduktivnější a pomohl svému týmu naplnit naše cíle. A tak je čas udělat prvnímu týdnu vysvědčení.

Jo, v MoroSystems je prostě fajn. Teda vlastně – na výbornou! A pořád máme v kanceláři ještě nějaké židle volné…