V den, kdy letos děti vyrazily opět zasednout do školních lavic, jsme si v týmu mobilního vývoje dopřáli trochu odpolední výuky. Pilovali jsme zatáčky údajně největší venkovní motokárové trati v ČR v Rychnově nad Kněžnou. Její délka je velmi pěkných 950 metrů a traťové rekordy na úrovni jedné minuty. Ty jsme samozřejmě nepřekonali, nadále patří místním borcům, my jsme se přišli hlavně bavit.

Ačkoli na nás čekaly ty nejsilnější stroje co jsou na místě k mání, první seznámení proběhlo na slabších. Prý abychom se hned nepozabíjeli. Po vyslechnutí několika historek z minulosti dráhy, ideálního materiálu pro štáb hyena, jsme uznali, že to bude dobrý nápad. A byl. I slabší káry se nám při první jízdě jevily rychlé až až.

Po dvou sadách jízd, kdy nejrychlejší čas držel Tomáš s časem 1:15:301, jsme přesedlali na silnější koně. A to už bylo opravdu náročné krocení. Jestli někomu připadá motosport jen jako sezení a kroucení volantem, pak ho ještě nikdy pořádně nezkusil. My do toho ale šli statečně. Byť jezdci postupně odpadali, a soustředili se na občerstvovací část akce, ti nejsrdnatější z nás jezdili do vyčerpání sil. Při zapadajícím slunci a chladnoucí, rozuměj čím dál více klouzající, trati. Poslední jízda končila v hluboké tmě, při umělém osvětlení, daleko za jednadvacátou hodinou.

Naše vůbec nejrychlejší kolo jsme nakonec dali v čase 1:05:506. Ale o něj vlastně vůbec nešlo. Bavili jsme se skvěle. Jen druhý den jsme byli rozlámaní úměrně k počtu odjetých kol. Přesto bychom hned jeli znovu.