Tokenizace reálných aktiv (real world assets, RWA) představuje inovativní přístup k digitalizaci vlastnických práv a investic do hmotných aktiv, jako jsou nemovitosti či umění. Jejím cílem je umožnit efektivnější obchodování, širší dostupnost pro investory a snížení transakčních nákladů. Tento článek se zaměřuje na to, kdy je tokenizace nejvýhodnější a naopak, kdy se jí raději vyhnout.
Tokenizace reálných aktiv přináší řadu hmatatelných výhod. Řada pilotních projektů ukazuje výrazné zlepšení likvidity, dostupnosti a efektivity obsluhy. Například náklady na správu a compliance mohou klesnout o desítky procent, vstupní investiční práh se snižuje z milionů na stovky dolarů a transakční frikce (čas, prostředníci) je minimalizována díky přímým převodům na blockchainu. Tyto přínosy dokáže využít zejména sektor nemovitostí a umění, kde tradičně vysoké bariéry vstupu omezovaly okruh investorů a obchodování bylo zdlouhavé. Tokenizace umožňuje rychlejší získání kapitálu od globální komunity a může odemknout hodnotu u aktiv, která byla dříve v držení jen úzké skupiny.
Na druhé straně je však zřejmé, že rizika a omezení nelze podcenit. Právní nejistota či přísná regulace mohou projekt fakticky zastavit (viz neúspěch některých tokenizačních projektů kvůli regulatorním komplikacím) a absence aktivního trhu může znamenat, že deklarovaná likvidita zůstane jen teoretickou. Technologie blockchain sama o sobě negarantuje úspěch – vyžaduje správné právní ukotvení a dostatečný zájem investorů.
Kdy je tokenizace RWA nejvhodnější?
Tokenizace se nejlépe uplatní u velkých, hodnotných aktiv s omezenou likviditou, kde fractionalizace dává ekonomický smysl – typicky komerční nemovitosti, lukrativní rezidenční projekty, cenné sbírky a umělecká díla. V těchto případech tokenizace demokratizuje investici (umožní vstup více investorům) a současně majitelům zjednoduší získání kapitálu.
Vhodná je také tam, kde aktivum generuje průběžné výnosy (nájem, licenční poplatky), které lze investorům automaticky vyplácet skrze tokeny – tím se zvyšuje atraktivita podílů. Tokenizace dává smysl pro subjekty, které jsou připraveny zajistit plnou právní compliance a mají plán i pro sekundární obchodování (např. spoluprací s licencovanou platformou). Ideální je prostředí s podporujícím regulatorním rámcem (např. pilotní projekty v EU, nebo tokenizace nabízená jen kvalifikovaným investorům, kde je právní proces jasnější).
Kdy je tokenizace naopak nevhodná?
Pokud se jedná o malá nebo běžně likvidní aktiva, přínosy tokenizace nepokryjí náklady – např. prodat garáž či auto lze jednoduše i bez blockchainu. Nevhodná je tokenizace u aktiv s nevyjasněným právním statusem nebo spornými vlastnickými právy, protože digitalizace takových práv může situaci spíše zkomplikovat.
Také v případech, kde není očekáván dostatečný zájem investorů na sekundárním trhu, může tokenizace selhat – rozdrobení podílu postrádá smysl, pokud je nakonec stejně nelikvidní. Pro velmi konzervativní investory či uživatele, kteří nerozumí digitálním technologiím, nemusí být tokenizovaná forma atraktivní; tam je vhodnější držet se tradičních metod.
V neposlední řadě, pokud regulační prostředí v dané jurisdikci vyžaduje neúměrné úsilí (licence, schvalování, omezení prodeje veřejnosti), může být klasická sekuritizace či fondové uspořádání praktičtější než vydání tokenu.
Shrnutí
Tokenizace RWA je perspektivní nástroj pro zefektivnění trhu s nemovitostmi, uměním a dalšími reálnými aktivy, avšak jeho úspěšné využití závisí na vhodné volbě případu, pevném právním základu a dostatečném zájmu investorů. Pokud jsou splněny tyto podmínky, výhody v podobě vyšší likvidity, širšího přístupu a nižších nákladů mohou výrazně převážit nad riziky.
V opačném případě se tokenizace může ukázat jako předčasná nebo nevýhodná a tradiční postupy zatím zůstanou preferovanou cestou.
