Díky pracovní cestě jsem poprvé v životě vycestoval do USA, konkrétně do městečka Greensboro. Toto je můj krátký fotoreport z pracovní cesty. Nebo spíše pracovního výletu.

Ihned po příletu do Greensboro jsem si na letišti půjčil auto za rozumnou cenu 100$ na týden. Nějaký obyčejný Ford Edge V6 3.0l. :-) Háček byl v tom , že pojistka stála dalších 200$  na týden.

 

Byl jsem vyslaný do firmy Gilbarco, která má v Greensboro celosvětovou centrálu. A k tomu i výrobní halu, vypadalo to tam cool. ;-)

 „Amíci“ byli nějací přecitlivělý na všechno uvnitř firmy, tudíž raději nebudu zveřejňovat fotky z práce, jen kantýnu.

 

Po práci jsem se vydal objevovat Ameriku. Zamířil jsem do nejbližšího parku a hned nějaký pomník.

Jako z amerického filmu – všechno dokonale čisté, krásné a vlající americké vlajky. Samozřejmě jediný návštěvník jsem byl já.

Ha! Dokonce tam měli i fotbalové hřiště.

Měl jsem strašnou radost z „mého“ velkého auta.

Američani si na auto velice potrpí. Musí zapadat aspoň do jedné z kategorií nové, staré nebo obrovské.

V8 5.7L. Moje vypůjčené velké auto by mohl naložit na korbu.

Obrovské auto potkáte v průměru každou sedmou zatáčku.

Velmi často.

Kromě aut mě fascinovalo, jak vyřešili bydlení. Celé město vypadalo jako město v lese. Před domem, za domem, všude byly stromy.

Někdy byly stromů tolik, že to vypadalo, že to přehnali.

Stromy byly opravdu obrovské.

Neměli vysoké bytovky, ale malé domky v malých čtvrtích. Vypadalo to jako na vesnici.

Před každým domem stáli minimálně tři auta.

Cesty byly velmi pěkné. Hlavně v obytných čtvrtích.

A vždy okolo nich kopec čeho? Stromů!

I dálnice měla svoje stromy.

Greensboro má víc pěkných parků.

 

Jeden večer jsem se vrátil do studentských let a byl jsem navštívit University of North Carolina. Nádherný kampus. Vypadá to, že ve filmech doopravdy nelžou!

Stará opuštěná pumpa, ještě ale měla i uklizené okolí.

Nákupní centra mají většinou na styl Parndorfu. Celé město drží jednotnou architekturu oranžovo-červené cihly.

Samotné centrum města má pár zajímavostí, ale na historickou Bratislavu to nemá.

V celé městě jsem si nevšiml (nebo jsem si jen neuvědomil) jediného billboardu. Tento malý trávník před místním soudem to ale všechno vynahradil.

Před dvěma týdny přes cestou do USA jsem byl na pracovní cestě v Indii. Přijedu do USA, městečka Greensboro a v jeho centru se odehrává indický festival. :-)

O dvě ulice vedle pár desítek lidí protestuje za uvolnění imigračních pravidel. Policisté byli v okolí téměř v přesile, aby se náhodou něco nestalo. :D

Ve městě bylo mnoho atrakcí pro děti. Tento autobus byl součástí dětského muzea.

Samozřejmě jsem nemohl nevyzkoušet kávu. Byla výborná, ale termokelímek (ač pěkný) to pokazil.

Zamotal jsem se i do nějaké motorkářské části města. Byla to sice jen jedna křižovatka, ale měla atmosféru. Na rohu byly dva motorkářské bary, plno lidí a jakási zvláštní aura. :-)

Tohoto stařečka jsem se zeptal, kde se můžu najíst a on mě vzal na svojí vstupenku na baseballový zápas Grasshoppers. Lidi jsou tu velmi milí, víc než už nás na Slovensku.

Baseball je strašně nudná hra. Ale měli tam tolik atrakcí, že ten baseball ani nebyl potřeba. Tito psíci byli špičkoví. Vždy, když se přerušila hra, tak běželi pro pálku, který zahodil pálkař.

Jednu řadu do disco podniku jsem si vystál. Věřil jsem, že to bude několika poschoďová budova s brutální diskotékou a strašně pěknými babami. Všechno tomu nasvědčovalo. Obrovský security černoch si vyžádal můj občanský průkaz a utrousil poznámku, že je to divné. Asi nezná evropské kartičky, pomyslel jsem si. Vešel jsem dovnitř – nóbl černoška za nóbl barem od mě vyžádal 20$.  Brutál diskotéka – brutál drahá. Nevadí. Jdu do toho. Vešel jsem do baru velkého zhruba tak jako obývák bez jediného bílého člověka, všichni byli černí. Nemám nic proti černým, ale nevěděl jsem, jestli to tak cítí i oni. Měl jsem světle žlutou mikinu a svítil jsem jako lampión. Oni byli všichni černí jako noc a ještě i oblečení byli do tmava. Skočil jsem tam na toaletu a potom ven. Bylo to moje nejdražší močení v mém životě.

Hned za rohem byla další hospoda. Naštěstí „mhohobarevná“ i se živou muzikou. Dokonce i nějací svatebčani se tam přišli pobavit.

 

Skočil jsem si i do muzea, které nebylo nic moc, ale za vstup chtěli 12$. Za kostru dinosaura bylo nutné si připlatit 6$. Za vyzkoušení tornádo větru v takové malé kabince 2$. Toto bylo echt komerčně zaměřené muzeum, nikomu bych ho nedoporučil.

Americké jídlo. Jedna z věcí, kvůli kterým se tak strašně těším domů. Samozřejmě domů se ale hlavně těším na moji Katku.

A na závěr posílám zamyšlený pozdrav z USA. :-)